Michèle Mercier manželka: osobní život plný zvratů
Osobní život slavné herečky Michèle Mercier byl stejně dramatický a plný zvratů jako osudy její nejslavnější filmové postavy. Přestože na plátně okouzlila miliony diváků jako vášnivá a nezdolná Angelika, v soukromí ji pronásledovala řada nešťastných lásek a zklamání. Její cesta za osobním štěstím byla lemována dvěma neúspěšnými manželstvími, která ji nejen emocionálně, ale i finančně zruinovala. Michèle Mercier manželka dvou mužů, jejichž příběhy jsou synonymem zrady a bolesti. Nikdy neměla děti, což jen podtrhuje obraz osamělé ženy, která navzdory světové slávě nenašla naplnění v soukromí. Její životní pouť je mementem toho, že i za zářivou fasádou filmové hvězdy se může skrývat srdce plné hořkosti a zklamání.
První manžel André Smagghe: alkoholik a duševní nemoc
První kapitolu svého manželského života začala psát v roce 1961, kdy se provdala za Andrého Smaggheho. Toto manželství, které trvalo do roku 1967, bylo od počátku poznamenáno problémy. Její první manžel André Smagghe bojoval s vážnými osobními démony – byl alkoholik a duševně nemocný. Život po boku muže zmítaného nemocemi byl pro mladou herečku nesmírně vyčerpávající a traumatizující. Toto období, kdy její filmová kariéra začínala stoupat, bylo v soukromí naplněno starostmi a utrpením. Rozvod v roce 1967 byl nevyhnutelným koncem vztahu, který herečku poznamenal na celý život a možná i navždy ovlivnil její pohled na muže a manželství.
Druhý manžel Claude Bourillot: okradl ji a zmizel
Po bolestivé zkušenosti se Michèle Mercier znovu pokusila najít štěstí v manželství. V roce 1970 si vzala Clauda Bourillota. Tento vztah se však ukázal být ještě destruktivnějším než ten předchozí. Claude Bourillot se neprojevil jako opora, ale jako zloděj a podvodník. Po šesti letech manželství, v roce 1976, ji okradl o šperky a peníze a zmizel. Tato zrada ji zanechala prakticky bez prostředků v době, kdy její herecká sláva již pohasínala. Ztráta financí a důvěry byla obrovská. Tato zkušenost zcela zničila její víru v trvalé vztahy a hluboce ovlivnila její budoucí rozhodnutí žít raději sama.
Vztah s italským princem a odmítnutý sňatek
Mezi její dvě manželství spadá také románek, který mohl změnit její životní osud. Měla vážný vztah s italským princem Nicola Bocompagni-Ludovisi. Vztah s aristokratem nabízel možnost úplně jiného, stabilního a zabezpečeného života. Princ ji požádal o ruku, ale jejich lásce nepřála tradice a konvence. Rodina muže nesvolila ke sňatku s herečkou, byť světově proslulou. Pro Michèle Mercier to bylo další hluboké zklamání a potvrzení, že její povolání a původ jsou v určitých kruzích považovány za nepřekročitelnou společenskou bariéru. Tato epizoda jen podtrhla pocit, že je odsouzena k osamělosti.
Od baletky v Nice k herečce v Paříži
Dlouho předtím, než se stala ikonou filmového plátna, snila Michèle Mercier o úplně jiné kariéře. Její umělecká cesta začala daleko od filmových ateliérů, v tanečních sálech jejího rodného města. Narodila se jako Jocelyne Yvonne Renée Mercier 1. ledna 1939 v Nice, Francie, a již od útlého věku ji přitahoval svět pohybu a elegance. Její sen byl jasný a konkrétní, zcela odlišný od dráhy, kterou jí nakonec přichystal osud.
Mládí v Nice a sen stát se baletkou
V mládí v Nice se její život točil kolem tance. Chtěla být baletkou a s nezlomnou pílí a odhodláním se tomuto snu věnovala. Tančila v baletním souboru v Nice, kde rozvíjela svůj talent a disciplínu. Její půvab a pohybové nadání byly zřejmé. V té době jí slavný Maurice Chevalier předpověděl úspěch, což mladou dívku jistě povzbudilo. Její budoucnost se zdála být spojena s jevišti operních domů, nikoli s filmovými plátny. Taneční průprava jí však později dodala grácii a specifické držení těla, které okouzlilo i filmové režiséry.
Příchod do Paříže a změna jména na Michèle
Ve 17 letech se přestěhovala do Paříže, což byl zlomový okamžik v jejím životě. Hlavní město Francie jí otevřelo nové obzory. Zde začala studovat herectví a tančila, postupně se odklánějíc od čistě taneční dráhy. V Paříži také přijala své slavné jevištní jméno. Jméno Michèle přijala buď po své mladší sestře, která zemřela, nebo jako poctu herečce Michèle Morgan. Tato změna symbolizovala nový začátek, rozchod s minulostí a zrození nové umělecké identity. Paříž ji přetvořila z nadějné baletky Jocelyne v začínající herečku Michèle Mercier, která brzy dobude nejen Francii, ale celý svět.
Role Angeliky: vrchol i prokletí kariéry
Ikonická role Angeliky se stala osudovou v kariéře Michèle Mercier. Byl to okamžik, který ji katapultoval na absolutní vrchol světové slávy, ale zároveň jí ukoval řetězy, ze kterých se už nikdy zcela nevymanila. Tato postava z ní udělala nesmrtelnou hvězdu, ale také navždy zastínila všechny její další umělecké snahy. Byl to vrchol, ale i prokletí kariéry, paradox, který definoval zbytek jejího profesního života.
Jak se stala Angelikou místo Brigitte Bardot
Cesta k roli století byla plná náhod a odmítnutí. Producenti původně chtěli pro roli Angeliky Brigitte Bardot, která byla v té době největší sexuální symbol Francie. Když Bardot odmítla, otevřely se dveře dalším herečkám. Mezi další kandidátky patřily takové hvězdy jako Catherine Deneuve, Jane Fondová a Marina Vladyová. Nakonec padla volba na Michèle Mercier, která svým půvabem, ohnivým temperamentem a křehkou silou přesvědčila tvůrce. Její ztvárnění markýzy de Angelika a její bouřlivý vztah s hrabětem Joffrey de Peyrac okamžitě zaznamenalo obrovský úspěch u diváků po celém světě.
Proč ji role zničila další filmové příležitosti
Paradoxně právě obrovský úspěch Angeliky se stal hlavní překážkou v jejím dalším hereckém rozvoji. Role ji zastínila všechny ostatní role. Diváci i producenti ji navždy vnímali pouze jako markýzu de Angelika. Měla obrovské potíže prosadit se v jiných, odlišných charaktermu. Přitom měla ambice a talent – natáčela také filmy s režiséry jako François Truffaut a Jean-Pierre Melville a hrála po boku herců jako Marcello Mastroianni, Jean-Paul Belmondo a Charlton Heston. Její výkony v těchto snímcích byly vynikající, ale stín Angeliky byl příliš silný. Filmový průmysl ji jednoduše zaškatulkoval a další velké příležitosti se jí vyhýbaly. Stala se obětí vlastního největšího triumfu.
Život po slávě: sama v Nice a pocty
Po odeznění vlny fenomenální slávy se Michèle Mercier stáhla do ústraní. Její život se uzavřel do kruhu – vrátila se tam, kde vše začalo. Dnes žije v Nice a je sama, údajně raději bez mužů, což je pochopitelný postoj po všech zklamáních, která v osobním životě zažila. Její současnost je ve znamení reflexe, přijetí minulosti a určitého smíření se svým osudem, který byl tak rozporuplný. I v poklidu svého rodného města se však občas setkává s uznáním za svůj přínos kultuře.
Autobiografie a řád Chevalier des Arts et des Lettres
Jedním z hlavních počinů jejího pozdního věku se stalo psaní. Vydala několik autobiografií, ve kterých se vyrovnávala se svým životem a kariérou. Příznačné je, že vždy s odkazem na Angeliku v názvu, což dokazuje, jak neoddělitelně je tato postava s její osobou spjata. Tyto knihy jsou upřímným svědectvím o vzestupech, pádech, slávě i osamění. Za celoživotní dílo a přínos francouzské kultuře jí byl v roce 2006 udělen řád Chevalier dans l’Ordre des Arts et des Lettres. Toto vysoké státní vyznamenání je důstojnou tečkou za kariérou ženy, která se navždy zapsala do dějin kinematografie, byť jednou jedinou, avšak nesmrtelnou rolí. Je to uznání, které přesahuje pouhou popularitu a dotýká se samotné podstaty jejího uměleckého odkazu.