Henry Fonda manželka: pět manželství a jejich osudy
Životní příběh Henryho Fondy, ikony amerického filmu, byl stejně dramatický jako některé z jeho nejslavnějších rolí. Za svůj dlouhý život prošel celkem pěti manželstvími, z nichž každé mělo svůj jedinečný a často tragický průběh. Tyto vztahy neformovaly jen jeho soukromý svět, ale hluboce ovlivnily i jeho děti a celkový rodinný klid. Cesta za osobním štěstím tohoto zdánlivě klidného a rezervovaného muže byla plná intenzivních vášní, bolestných ztrát a nakonec i dlouho hledaného klidu.
První manželství s Margaret Sullavanovou a krátký sňatek
Jeho první kroky na cestě manželského života byly překvapivě rychlé a krátké. V roce 1931 se mladý Henry Fonda oženil s herečkou Margaret Sullavanovou. Tento sňatek byl však od počátku odsouzen k nezdaru a rozpadl se již po několika měsících v roce 1932. Ačkoli jejich společná profesní dráha mohla naznačovat spojení dvou duší, realita byla jiná. Tento krátký a neúspěšný vztah předznamenal komplikovaný milostný život, který Henryho Fondu čekal, a ukázal, že i za jeho tichou a introvertní fasádou se skrývá vášnivá a neklidná povaha hledající naplnění.
Frances Seymour Brokaw: druhá manželka a tragická sebevražda
Po neúspěšném prvním manželství našel Henry Fonda zdánlivý klid a stabilitu po boku Frances Seymour Brokaw, vdovy po bohatém průmyslníkovi. Vzali se v roce 1936 a jejich svazek přinesl do života herce dvě děti, které se později proslavily: dceru Jane (narozena 1937) a syna Petera (narozen 1940). Manželství však nebylo idylické. Frances trpěla psychickými problémy a jejich vztah byl poznamenán Fondovou emocionální odtažitostí a později i jeho nevěrou. Tragédie vyvrcholila v roce 1950, kdy Frances Seymourová spáchala sebevraždu v psychiatrické léčebně. Tato událost zanechala v celé rodině hluboké a trvalé jizvy a stala se jedním z nejtemnějších momentů Fondova života.
Susan Blanchardová: manželka a adoptivní matka po smrti Frances
Pouze několik měsíců po tragické smrti Frances se Henry Fonda znovu oženil. Jeho třetí manželkou se stala Susan Blanchardová, která byla původně jeho milenkou. Sňatek v letech 1950-1956 byl pokusem o nový začátek a vytvoření stabilního domova pro jeho pozůstalé děti. Společně také adoptovali dceru Amy (narozena 1953). I přes tento ušlechtilý záměr se manželství s Blanchardovou nedařilo udržet a skončilo rozvodem. Pro Jane a Petera Fondovy byla tato rychlá změna po smrti matky zdrojem zmatku a bolesti, což dále prohloubilo napětí v jejich vztahu s otcem.
Afdera Franchetti: čtvrtá manželka a italská baronka
Čtvrtý sňatek Henryho Fondy v roce 1957 přinesl do jeho života exotiku a evropský šarm. Oženil se s italskou baronkou Afderou Franchetti. Tento vztah byl plný kontrastů mezi Fondovou americkou střízlivostí a Afderiným bujným, společenským životem. Manželství s baronkou bylo krátké a bouřlivé, plné kulturních rozdílů a vzájemného neporozumění. Rozvod v roce 1961 ukončil tuto kapitolu, která ukázala, že ani šlechtický titul a kosmopolitní životní styl nejsou zárukou šťastného partnerství pro tohoto slavného herce.
Shirlee Maye Adams: poslední manželka a dlouhý sňatek
Až pátý a poslední pokus přinesl Henrymu Fondovi konečně trvalý mír a stabilitu. V roce 1965 si vzal Shirlee Maye Adams, bývalou leteckou stevardku. Tento vztah byl zcela odlišný od předchozích. Shirlee mu poskytla klidný a láskyplný domov, který tak dlouho postrádal. Jejich sňatek trval až do Fondovy smrti v roce 1982, celých sedmnáct let, což z něj činilo jeho nejdelší a nejharmoničtější manželství. Právě v tomto období se Fondovi podařilo částečně napravit vztahy se svými dětmi a prožít podzim života v relativním klidu a usmíření.
Děti Henryho Fondy a jeho rodinné vztahy
Rodinný život Henryho Fondy byl stejně složitý jako jeho manželské eskapády. Jeho vztahy s dětmi byly poznamenány tragédií jejich matky, jeho častou nepřítomností kvůli filmové kariéře a jeho povahovou uzavřeností. Teprve v pozdních letech života, často pod tíhou nemoci a blížícího se konce, se mu podařilo najít cestu k jejich srdcím a částečně napravit chyby minulosti.
Jane Fonda a Peter Fonda: děti s Frances Seymourovou
Nejznámějšími potomky Henryho Fondy jsou bezpochyby jeho děti z manželství s Frances Seymourovou: Jane Fonda a Peter Fonda. Oba zdědili otcův herecký talent a stali se ikonami americké kinematografie, každý svým vlastním způsobem. Jane se proslavila nejen rolí ve filmech jako „Barbarella” nebo „Na Zlatém jezeře”, ale i svým politickým aktivismem. Peter se zapsal do dějin filmu kultovním road movie „Bezstarostná jízda”. Jejich vztah s otcem byl však dlouhá léta velmi komplikovaný a plný odcizení. Trauma z matčiny sebevraždy a Fondova emocionální nedostupnost vytvořily mezi nimi hlubokou propast. Sblížili se až v pozdějších letech, zejména při natáčení filmu „Na Zlatém jezeře”, který se stal metaforou jejich usmiřování.
Adoptivní dcera Amy a komplikované vztahy s dětmi
Kromě Jane a Petera měl Henry Fonda také adoptivní dceru Amy, kterou přijal se svou třetí manželkou Susan Blanchardovou. Amy (narozena 1953) vyrůstala v stínu slavné rodiny a její vztah s adoptivním otcem byl méně veřejný než vztahy s jejími slavnými sourozenci. Komplikované rodinné vztahy Fondovy domácnosti byly charakteristické. Herec, ačkoli milující, měl potíže vyjadřovat city a často upřednostňoval svou kariéru před rodinným životem. Toto napětí a vzájemné odcizení trvalo desetiletí. Průlom nastal až na sklonku Fondova života, kdy vážné zdravotní problémy a zkušenost společného natáčení pomohly narovnat letité křivdy a umožnily alespoň částečné usmíření.
Herecká kariéra a ocenění Henryho Fondy
Zatímco jeho osobní život byl bouřlivý, profesní dráha Henryho Fondy představovala vzestupnou linii neochvějné kvality a respektu. Byl hercem, který definoval určitý typ americké integrity na plátně, ať už hrál statečného farmáře, neústupného porotce nebo unaveného profesora. Jeho kariéra trvala přes pět desetiletí a vyvrcholila oceněním, které mu dlouho unikalo.
Oscar za Na Zlatém jezeře a další významná ocenění
Vrcholem jeho ocenění byl bezesporu Oscar za nejlepšího herce, který konečně získal za svůj poslední film „Na Zlatém jezeře” (1981). Toto ocenění mělo hořkosladkou pachuť, neboť Fonda byl v té době již vážně nemocen a na ceremoniál se nedostavil. Cenu za něj převzala jeho dcera Jane. Tento Oscar byl korunovací celoživotního díla. Již dříve, v roce 1980, obdržel čestného Oscara za celoživotní dílo. Za konkrétní výkony byl také oceněn: Získal cenu Zlatý glóbus za nejlepšího herce v dramatu za film 'Na Zlatém jezeře’ (1982) a cenu BAFTA za nejlepšího herce za film ’12 rozhněvaných mužů’ (1957). Jeho první nominaci na Oscara získal již za zásadní roli Toma Joada ve filmu Johna Forda „Hrozny hněvu” (1940), která se stala jednou z ikonických postav amerického filmu.
Filmová kariéra a spolupráce s Jamesem Stewartem
Filmová kariéra Henryho Fondy byla neuvěřitelně rozsáhlá a rozmanitá. Začal na Broadwayi a do Hollywoodu přinesl přirozený, neokázalý herecký styl, který kontrastoval s tehdejší přehnanou gestikulací. Proslul rolí čestných, někdy tvrdohlavých mužů s pevnými zásadami, jako v již zmíněných „Hroznech hněvu” nebo v soudním dramatu „12 rozhněvaných mužů”, které také produkoval. S režisérem Johnem Fordem vytvořil několik klasických westernů. Později překvapil publikum tím, že přijal roli záporného hrdiny, chladnokrevného zabijáka Franka, v Sergiu Leonem mistrovském westernu „Tenkrát na Západě” (1968). Důležitou kapitolou jeho života byla i druhá světová válka, během které sloužil u námořnictva a byl vyznamenán. Jeho dlouholeté přátelství a profesní souznění s Jamesem Stewartem je legendární. Společně hráli v několika filmech a jejich přátelství, které začalo na Broadwayi, vydrželo celý život a představovalo jeden z nejstabilnějších a nejcennějších vztahů v Fondově jinak komplikované životní pouti.
