Rodina Jana Žižky a jeho manželky Kateřiny
Osobní život jednoho z nejslavnějších českých vojevůdců, Jana Žižky z Trocnova, je zahalen řadou tajemství. Přestože jeho vojenské úspěchy a role v husitských válkách jsou dobře zdokumentovány, informace o jeho soukromí a rodině byly dlouho velmi kusé. Moderní historický výzkum však postupně odkrývá detaily o jeho nejbližších, přičemž ústřední postavou tohoto příběhu je Jan Žižka manželka, respektive manželky. Zásadním a poněkud kuriózním faktem je, že Jan Žižka byl dvakrát ženatý a obě jeho manželky nesly jméno Kateřina. Tato skutečnost, doložená historickými prameny, dodává jeho osobnímu životu nádech zvláštní shody osudu. Žižka tak nakonec zemřel jako dvojnásobný vdovec, aniž by po sobě zanechal přímé mužské potomky, kteří by pokračovali v rodové linii.
Jan Žižka manželka: dvě ženy stejného jména
Základní informace o Žižkově rodině pocházejí především z tzv. krumlovského nekrologia, klášterní knihy zápisů o zemřelých. Právě zde se objevuje zmínka o „manželkách obě jeho Kateřiny”, která je klíčovým důkazem o jeho dvou manželstvích. První manželka Kateřina je historicky nejjistěji doložená, a to konkrétně listinou z roku 1384. O té druhé víme pouze to, že také nesla toto jméno. Důvody, proč si podruhé vybral ženu se stejným jménem, zůstávají předmětem dohadů. Mohlo jít o náhodu, ale také o vědomou volbu, snad z úcty k první zemřelé manželce. Každopádně Kateřina jako jméno Žižkovy manželky je neodmyslitelně spojeno s jeho osobním životem. Žádné portréty těchto žen se nedochovaly a nevíme ani, jak vypadaly nebo jakého byly původu, kromě toho, že první Kateřina přinesla do manželství věno.
Rodiče Řehoř a Johana a sourozenci Jaroslav s Anežkou
Stejně důležité jako manželky jsou i kořeny Jana Žižky. Jeho rodištěm byl Trocnov na Českobudějovicku a jeho rodiči byli Řehoř a Johana (někdy uváděná také jako Jana). Zajímavostí je, že jméno Řehoř bylo v té době poměrně málo obvyklé, což může napovídat o specifickém rodinném zázemí. Žižkův otec tak vystupuje z anonymity dějin se svým nezvyklým jménem. Žižkova matka Johana je pak typičtějším příkladem ženského jména té doby. Jan Žižka také nevyrůstal jako jedináček. Měl sourozence: bratra Jaroslava a sestru Anežku. Tyto informace, které byly dlouhá desetiletí neznámé, poskytl až moderní historik Jan Šimánek na základě studia pramenů. Existence sourozenců dokresluje obraz Žižky jako člena širší rodiny, která ho formovala. Zvláště vztah s bratrem Jaroslavem byl zřejmě velmi úzký, neboť existují zmínky o tom, že Žižka loupil i se svými příbuznými, včetně bratra Jaroslava během svých lapkovských let, kdy působil jako vůdce družiny na jihu Čech.
Historické prameny o Žižkově rodinném životě
Rekonstrukce soukromí středověkých osobností je vždy složitá a závisí na fragmentech informací, které se v písemných pramenech dochovaly. V případě Jana Žižky jsou klíčovými zdroji dva konkrétní dokumenty, které nám alespoň částečně osvětlují jeho rodinné vztahy a majetkové poměry. Tyto prameny jsou cenné právě proto, že se nezabývají jeho veřejným působením jako husitského hejtmana, ale obyčejnými lidskými záležitostmi, jako je manželství, věno a péče o duše zemřelých. Bez těchto zdrojů bychom o Žižkově rodině nevěděli prakticky nic.
Krumlovské nekrologium a listina z roku 1384
Nejdůležitějším pramenem je krumlovské nekrologium z roku 1400, kniha zápisů o zemřelých, kterou vedli minorité v Českém Krumlově. Právě zde je zmínka o mši, kterou Jan Žižka nechal sloužit za své zemřelé příbuzné. Tento zápis je mimořádně cenný, protože jmenovitě uvádí jeho rodiče (Řehoře a Johanu), sourozence (Jaroslava a Anežku) a také „manželky obě jeho Kateřiny”. Druhým klíčovým dokumentem je listina z roku 1384, která poprvé a naposledy zmiňuje Žižkovu manželku Kateřinu za jeho života. Tato listina dokládá, že již v mladém věku, tedy před svým pozdějším působením jako žoldnéř a před vypuknutím husitských válek, byl Žižka usedlým a ženatým mužem, který spravoval majetek.
Věno Kateřiny a prodej lánu v Čeřejově
Konkrétní doklad o majetkových poměrech spojených s Žižkovou manželkou pak přináší zmínka o prodeji. Historické prameny uvádějí, že Žižka prodal lán v Čeřejově, který byl věnem jeho ženy Kateřiny. Věno bylo majetkem, který žena přinášela do manželství a který spravoval manžel. Prodej tohoto lánu naznačuje, že Žižka možná potřeboval hotovost, nebo že se chystal na změnu životního stylu. Tato transakce je dalším kamínkem do mozaiky, který ukazuje Jana Žižku nejen jako neohroženého válečníka, ale také jako praktického hospodáře, který musel řešit každodenní záležitosti spojené s pozemky a financemi. Právě tyto zdánlivě banální detaily humanizují ikonickou postavu a ukazují ji v jiném světle.
Příbuzní a rodinné vazby husitského vojevůdce
Rodina Jana Žižky se neomezovala pouze na rodiče, sourozence a manželky. Stejně jako každý jedinec své doby byl součástí širší sítě příbuzenských vazeb, které mohly mít vliv na jeho postavení a kariéru. I tyto vazby jsou známé jen částečně a často z nepřímých zmínek, které historici interpretují. Přesto nám umožňují pochopit, že Žižka nebyl osamělým vlkem, ale člověkem zakotveným v rodinných strukturách pozdně středověké společnosti. Někteří z těchto příbuzných se s ním dokonce podíleli na jeho dobrodružných, a často i protizákonných, aktivitách.
Strýc Mikeš z Trocnova a možný zetě Jindřich
Mezi blízké příbuzné patřil pravděpodobně strýc Mikeš z Trocnova. Existence strýce naznačuje, že Žižkova rodina byla na trocnovském statku usedlá delší dobu a měla zde určité zázemí. Další zajímavou a nejasnou postavou je Jindřich z Doudleb (někdy zmiňovaný jako Jindřich z Dubé). Někteří historici se domnívají, že mohl být Žižkovým zetěm, tedy manželem jeho dcery. Žižka totiž podle některých teorií mohl mít dceru provdanou za Jindřicha či Ondřeje z Dubé. Přímý důkaz pro to však chybí a existence Žižkovy dcery zůstává pouze v rovině spekulací. Pokud by však dcera existovala, vysvětlovalo by to Žižkovy pozdější kontakty s některými příslušníky panské jednoty.
Teta Anna a dům v Panské ulici na Novém Městě
Další zajímavou postavou v rodinném kruhu byla teta Anna. O té se dochovala zmínka v souvislosti s domem v Panské ulici na Novém Městě pražském. Tato amita (latinsky teta) Anna zřejmě vlastnila nebo obývala nemovitost v Praze, což ukazuje, že rodina měla vazby i mimo jihočeský venkov. Pro Jana Žižku, který v pozdější fázi života působil v Praze a jejím okolí, mohlo být takové rodinné zázemí ve městě praktické. Tyto všechny zmínky o strýcích, tetách a možných zetích dokládají, že i tak výjimečná osobnost, jakou husitský vojevůdce bezpochyby byl, byla součástí běžné sítě příbuzenských a společenských vztahů.
Život manželek Jana Žižky před husitskými válkami
Období před rokem 1419, kdy vypukly husitské války, je v životě Jana Žižky zahaleno větším tajemstvím než jeho slavná válečnická kariéra. Právě v této době však prožíval svůj obyčejný, civilní život, včetně manželství s Kateřinou. Otázka „Co dělal Jan Žižka před husitskými válkami?” je tedy klíčová pro pochopení jeho soukromí. Ve starých spisech se příliš indicií nedochovalo, ale ty, které máme, ukazují muže, který se věnoval správě majetku a žil usedlým životem drobného zemaně či rytíře. Jeho manželky Kateřiny byly nedílnou součástí této fáze jeho života.
Co dělal Jan Žižka před husitskými válkami
Předtím, než se stal legendárním slepým hejtmanem, prošel Jan Žižka několika životními etapami. V mládí zřejmě spravoval rodinný majetek v Trocnově. Později, na přelomu 14. a 15. století, se však dostal na šikmou plochu a živil se jako lapka, vůdce ozbrojené družiny, která přepadávala kupce a sousedy. V této činnosti mu dělali společnost i jeho příbuzní, včetně bratra Jaroslava. Následně, po udělení královské milosti, působil jako žoldnéř v řadách polského a možná i uherského krále, kde získal cenné vojenské zkušenosti. Během všech těchto období, přinejmenším v té klidnější první fázi, po jeho boku stála jeho první manželka Kateřina. Její život musel být spojen s každodenní správou hospodářství a nejspíše i s obavami o bezpečí manžela během jeho lapkovských výprav.
Mše za zemřelé příbuzné a rodinná tradice
Nejdojemnějším dokladem Žižkova vztahu k rodině je zmínka o mši za zemřelé příbuzné. Jan Žižka nechal sloužit mši za své zemřelé příbuzné, jak zaznamenává krumlovské nekrologium. Tento akt nebyl v tehdejší době ničím výjimečným – byla to běžná zbožná praxe, jak zajistit duším zemřelých lepší úděl v posmrtném životě. Výjimečný je však tím, že se dochoval zápis s konkrétními jmény. Ukazuje to na Žižkovu oddanost rodinné tradici a pietu vůči předkům, a to i v době, kdy už byl hluboce zapleten do náboženského a vojenského konfliktu husitských válek. Mezi ty, za které nechal mši sloužit, patřili jeho rodiče Řehoř a Johana, sourozenci Jaroslav a Anežka a samozřejmě obě jeho manželky Kateřiny. Tento zápis je tak posledním a velmi osobním pomníkem jeho rodiny, který přetrval staletí.
