Manželka Josef Kemr: Eva Foustková a jejich vztah
Osobní život charismatického herce Josefa Kemra, známého z rolí jako děda Komárek z filmu Na samotě u lesa nebo z řady inscenací Národního divadla, byl po dlouhá léta spjat s jednou ženou. Jeho manželkou byla Eva Foustková, která nebyla jen životní partnerkou, ale také kolegyně z uměleckého světa. Jej vztah představoval pevný pilíř v hereckém životě Kemra, který si mimo jeviště a plátno velmi chránil své soukromí. Společné roky s Evou Foustkovou tak tvoří klíčovou kapitolu v příběhu tohoto výjimečného umělce.
Eva Foustková: herečka a režisérka jako manželka
Eva Foustková byla výraznou osobností českého divadla, herečkou a divadelní režisérkou. Její profesní dráha se přirozeně protínala s tou Kemrovou, což vytvářelo mezi partnery hluboké vzájemné porozumění pro nároky hereckého povolání. Ačkoli veřejnosti zůstávali jejich společný život spíše utajen, bylo známo, že jejich vztah byl založen na respektu a sdílené lásce k umění. Manželství s Evou Foustkovou poskytovalo Josefovi Kemrovi zázemí a oporu, kterou potřeboval pro svou náročnou kariéru v činohře Národního divadla i pro filmovou práci s režiséry jako byl Jiří Menzel.
Život s Evou Foustkovou a absence vlastních dětí
Josef Kemr a Eva Foustková spolu prožili dlouhá léta, avšak jejich manželství zůstalo bez vlastních dětí. Tato skutečnost mohla být jedním z důvodů, proč se herec mohl tak intenzivně věnovat své práci a později i svým zálibám, jako byla péče o sakrální památky. Jejich vztah byl zřejmě naplněn především společnou tvorbou a vzájemnou podporou v profesním životě. Smrt Evy Foustkové pro Josefa Kemra znamenala ztrátu životní partnerky a zásadní zlom v jeho osobním životě, po kterém následovala nová, dlouhá kapitola.
Partnerský život po smrti manželky
Po odchodu své manželky Evy Foustkové našel Josef Kemr nové životní zalíbení a oporu u jiné výrazné ženy z divadelního prostředí. Jeho soukromí již nebylo tak striktně střežené a veřejnost postupně získala povědomí o jeho novém vztahu. Toto období jeho života ukazuje, že i v pokročilém věku dokázal navázat hluboké a harmonické pouto, které mu přineslo klid a štěstí v závěrečných letech.
Marika Skopalová: dlouholetá partnerka Josefa Kemra
Novou životní družkou Josefa Kemra se stala Marika Skopalová, herečka a asistentka v Národním divadle. S touto ženou, která byla nevlastní sestrou herce Svatopluka Skopala, prožil herec dlouhá a spokojená léta. Ačkoli se pár nikdy oficiálně neoženil, jejich vztah byl pevný a plný vzájemného porozumění. Marika Skopalová byla Kemrovi oporou nejen v osobním životě, ale pravděpodobně i v jeho profesních aktivitách. Jejich harmonický svazek trval až do herecky smrti v roce 1995.
Harmonický vztah a odkaz majetku Marice Skopalové
Vztah s Marikou Skopalovou byl pro Josefa Kemra zjevně velmi naplňující. Důkazem hluboké důvěry a vzájemného pouta byl i herecky poslední vůle. Josef Kemr odkázal veškerý svůj majetek právě Marice Skopalové. Tento krok jasně vypovídá o tom, jak významné místo v jeho životě partnerka zaujímala a jak si cenil její přítomnosti a péče. Byl to logický důsledek jejich dlouhého a harmonického společného života, který překonal pouhé formální manželství.
Rodinné vztahy a kontroverze
I přes zdánlivě klidný a harmonický osobní život byl Josef Kemr mužem pevných zásad a rozhodných postojů, které se někdy projevily i v jeho nejbližších vztazích. Jeho život nebyl prost kontroverzí a ne zcela objasněných kapitol, které dodnes budí zájem. Tyto momenty ukazují Kemra také jako člověka, který si nenechal líbit vše a dokázal ostře bránit svou čest i čest svých blízkých.
Nemanželský syn Vladimír a sestra Svatopluka Skopala
V souvislosti s osobním životem Josefa Kemra se objevuje zmínka o údajném nemanželském synovi jménem Vladimír. Tato informace zůstává spíše v rovině nepotvrzených spekulací a herec sám toto téma veřejně nerozvíjel. Naopak zcela konkrétní a veřejně známý byl jeho vztah k rodině své partnerky. Marika Skopalová byla nevlastní sestrou herce Svatopluka Skopala, což propojilo Kemra s další významnou divadelní dynastií. Toto příbuzenské pouto jistě ovlivnilo i jeho společenské vazby v uměleckém světě.
Konflikt s Rudolfem Hrušínským a přerušení přátelství
Jednou z nejznámějších osobních kontroverzí v životě Josefa Kemra byl ostrý konflikt s Rudolfem Hrušínským nejstarším. Důvodem roztržky mezi dlouholetými přáteli a kolegy z Národního divadla byl podle dochovaných svědectví nevhodný žert. Hrušínský údajně poplácal Mariku Skopalovou po zadku, což Kemra, jakožto muže staré školy a hluboce věřícího člověka, nesmírně urazilo a rozhněvalo. Spor vyvrcholil tím, že Josef Kemr uštědřil Rudolfu Hrušínskému facku. Tento incident vedl k definitivnímu a trvalému přerušení přátelství mezi dvěma velikány českého herectví, což dokládá, jak vážně Kemr bral ochranu a úctu ke své partnerce.
Víra, odpor k režimu a herecká kariéra
Osobní život Josefa Kemra byl neoddělitelně spjat s jeho hodnotami a přesvědčením, které formovaly nejen jeho soukromí, ale i profesní dráhu. Byl mužem hluboké víry a jasného občanského postoje, což se v době normalizace nemohlo neprojevit. Tyto rysy jeho charakteru dodávají jeho životnímu příběhu další rozměr a vysvětlují některá jeho životní rozhodnutí.
Hluboká víra a opravy kapliček na vlastní náklady
Josef Kemr byl hluboce věřícím římským katolíkem. Jeho víra nebyla jen formální, ale aktivně ji naplňoval konkrétními činy. Mezi jeho známé záliby patřilo, že na vlastní náklady osobně opravoval poničená Boží muka a kapličky, zejména v jižních Čechách. Tato činnost pro něj byla způsobem, jak projevit svou zbožnost a zároveň přispět k zachování kulturního dědictví. Tichá a neokázalá pomoc sakrálním památkám dokonale korespondovala s jeho introvertní a skromnou povahou.
Odpor ke komunistickému režimu a Cena Thálie
Josef Kemr nikdy netajil svůj negativní postoj ke komunistickému režimu. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 veřejně vystoupil proti okupaci. Jeho občanská statečnost se projevila i během sametové revoluce, kdy podepsal petici Několik vět a vystoupil na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni. Tato angažovanost mohla v minulosti jeho kariéru komplikovat, ale po pádu režimu se dočkal zaslouženého uznání. V roce 1993, tedy pouhé dva roky před svou smrtí, získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Toto prestižní ocenění bylo důstojnou tečkou za jeho dlouhou a bohatou divadelní, filmovou a televizní kariérou, která zahrnovala i nominaci na Českého lva za roli ve filmu Pevnost (1994). Jeho životní cesta skončila 15. ledna 1995 v Praze, kdy podlehl rakovině žaludku. Odpočívá na Šáreckém hřbitově u kostela svatého Matěje v Praze-Dejvicích.
