Josefína de Beauharnais: život před Napoleonem
Příběh ženy, která se stala Napoleon Bonaparte manželka, začíná daleko od evropských dvorských intrik, na exotickém ostrově Martinik. Zde se 23. června 1763 narodila Marie-Josèphe-Rose Tascher de La Pagerie, světu později známá jako Josefína. Její dětství v koloniálním prostředí bylo svobodné, ale také jí přineslo zdravotní problémy, včetně černých zubů z nadměrné konzumace třtinového cukru, což později v Paříži kontrastovalo s její jinak okouzlující image. V šestnácti letech se provdala za francouzského šlechtice Alexandra de Beauharnais, čímž započalo její první manželství. Tento svazek nebyl šťastný; Alexandre byl chladný a nevěrný, přesto mu Josefína porodila dvě děti: syna Evžena a dceru Hortense, jejichž osudy se později úzce propletou s Napoleonovým císařstvím.
Dětství na Martiniku a první manželství
Dětství na Martiniku formovalo Josefínu do ženy s exotickým šarmem a určitou naivitou, která v Paříži působila jako provinční manýry. Její první manželství s Alexandrem de Beauharnais bylo spíše společenskou transakcí než láskou. Manžel ji brzy opustil a Josefína se ocitla v prekérní situaci. Přesto se jí podařilo získat jisté postavení v pařížské společnosti, kde se naučila důležité umění konverzace a společenského chování. Toto období skončilo s příchodem Velké francouzské revoluce, která radikálně změnila životy všech.
Vězení a útěk před popravou za revoluce
Během hrůzovlády za Velké francouzské revoluce byl její manžel Alexandre, který sloužil jako generál, obviněn ze zrady a uvězněn. Josefína následovala svého manžela do vězení v klášteře Carmes. Zde zažila měsíce strachu a nejistoty. Alexandre de Beauharnais byl v červenci 1794 popraven gilotinou. Josefína sama čekala na popravu, její jméno bylo již na seznamu odsouzených. Jen díky pádu Robespierra a konci jakobínské diktatury v červenci 1794 (9. thermidoru) byla v poslední chvíli propuštěna. Tato traumatizující zkuška ji poznamenala na celý život. Po propuštění, jako vdova s dvěma dětmi a bez finančních prostředků, se musela spoléhat na přízeň bohatých mužů a stala se známou postavou pařížského společenského života, kde si získala pověst okouzlující a pragmatické ženy.
Napoleon Bonaparte manželka: seznámení a svatba
Osudové setkání, které z Josefíny de Beauharnais učinilo Napoleon Bonaparte manželka, se odehrálo v roce 1795. Mladý, ambiciózní, ale zatím nepříliš známý generál Napoleon Bonaparte byl o šest let mladší než Josefína. Setkali se na jedné z pařížských večeří. Napoleon byl okamžitě fascinován jejím šarmem, zkušenostmi a společenskou obratností. Pro něj, Korsičana s provinčním původem, představovala Josefína bránu do vyšší společnosti a svět elegance, po kterém toužil. Jejich vztah se rychle rozvíjel a byl od počátku plný vášně.
Jak se zamilovaný Napoleon setkal s Josefínou
Napoleon, který byl v té době velitelem pařížské posádky, se s Josefínou seznámil prostřednictvím jejího syna Evžena. Ten přišel za generálem s prosbou o navrácení otcova šavle. Napoleon byl Evženovým chováním dojat a pozval ho i s matkou na návštěvu. Když poprvé uviděl Josefínu, byl okamžitě uchvácen. Jeho city byly intenzivní a bezmezná, což dokazují četné vášnivé dopisy, které jí psal během svých tažení. „Probudil jsem se plný tebe,” psal jí. Josefína zpočátku jeho city opětovala s jistou rezervou, přitahovala ji však jeho síla, inteligence a zjevná oddanost.
Manželství plné vášně a žárlivosti
Svatba se konala 9. března 1796 v občanském obřadu. Bylo to nerovné partnerství nejen věkem, ale i zkušenostmi. Manželství se od počátku vyznačovalo obrovskou vášní, ale také patologickou žárlivostí ze strany Napoleona. Josefína si i po svatbě udržovala lehkomyslný životní styl a měla milence, nejznámějším byl elegantní důstojník Hippolyte Charles. Napoleon, který byl na tažení v Itálii, se o její nevěře dozvěděl a byl zdrcen. Jejich vztah se stal bouřlivým kolotočem hádek, výhrůžek rozvodem a emocionálních usmíření. Napoleon ji dokonce fyzicky napadal v záchvatech vzteku. Přesto mezi nimi existovalo hluboké, byť komplikované pouto. Josefína mu dokázala zkrotit jeho výbuchy a byla jednou z mála osob, která se ho nebála upřímně kritizovat.
Císařovna Josefína: role a vliv na Napoleona
Když se Napoleon v roce 1804 prohlásil císařem, stala se Josefína francouzskou císařovnou. Její role nebyla jen ceremoniální. Jako Napoleon Bonaparte manželka měla významný vliv na císařův dvůr a společenský život. Byla to právě ona, kdo pomohl zformovat image císařství, přeměnit hrubého vojáka v dvořana a vytvořit z Paříže opět hlavní město evropské elegance. Její vkus a styl ovlivnily celou epochu.
Móda, umění a politické spojenectví
Josefína se stala absolutní módní ikonou. Prosazovala tzv. empírový styl – lehké, řasené šaty s vysokým pasem, inspirované antikou, které se staly symbolem doby. Její šatník byl obrovský a neuvěřitelně nákladný. Zároveň byla velkým mecenášem umění. Podporovala malíře, sochaře a řemeslníky, zaplavovala své sídlo v Malmaisonu uměleckými předměty a exotickými rostlinami. Její salón byl centrem společenského života, kde se utvářela politická spojenectví a řešily důležité záležitosti. Josefína svým šarmem často zmírňovala Napoleonovy konflikty s aristokracií a diplomaty. Její děti z prvního manželství, Evžen a Hortense, se staly důležitými pilíři Napoleonova režimu. Hortense se provdala za Napoleonova bratra Ludvíka a stala se holandskou královnou, jejich syn byl později císař Napoleon III.
Krize manželství a milenecké aféry
Navzdory veřejné image dokonalého páru bylo manželství Napoleona a Josefíny hluboce rozvráceno. Nevěra byla na obou stranách. Zatímco Josefíniny aféry, zejména s Hippolytem Charlesem, Napoleona nesmírně ranily, sám císař měl během manželství řadu milenek, například během egyptského tažení. Hlavní krizi však představovala Josefínina neschopnost dát Napoleonovi dědice. Porodila dvě zdravé děti v prvním manželství, ale s Napoleonem zůstala bezdětná. S přibývajícími léty a rostoucím tlakem na zajištění nástupnictví se tato otázka stala osudovou. Napoleonova rodina, která Josefínu vždy odmítala a považovala ji za nemorální, na něj tlačila, aby se s ní rozvedl a oženil se s princeznou, která by mohla porodit syna.
Rozvod a život po anulaci manželství
Anulace manželství v roce 1810 byla jedním z nejdramatičtějších a nejosobnějších politických rozhodnutí Napoleonovy vlády. Pro císaře to byla čistě státnická nutnost, ale osobně ho to stálo velké emocionální utrpení. Obřad rozvodu se konal 10. ledna 1810 za přítomnosti celé císařské rodiny. Oba manželé pronesli dojemná prohlášení, v nichž potvrdili svou vzájemnou lásku a úctu. Josefína souhlasila s rozvodem pro blaho Francie.
Proč Napoleon potřeboval dědice a rozchod
Hlavním důvodem rozvodu byla Josefínina neschopnost dát Napoleonovi legitimního mužského potomka. Pro stabilitu císařství a založení dynastie bylo dědictví trůnu zásadní. Politický tlak byl obrovský. Napoleon se tedy rozhodl pro anulaci manželství s odůvodněním, že svatba nebyla provedena za přítomnosti faráře (což byla pouze částečná pravita, protože měli i civilní obřad). Krátce poté se oženil s arcivévodkyní Marií Luisou Rakouskou, která mu v roce 1811 porodila vytouženého syna, Napoleona II. Pro Josefin to byl těžký pád, ale zachovala si důstojnost.
Poslední roky v Malmaisonu a smrt
Po rozvodu se Josefína stáhla do svého milovaného sídla zámku Malmaison. Napoleon jí zajistil velkorysé finanční zajištění a titul císařovny vdovy. Zde prožila své poslední roky obklopena uměním, přáteli a především svou proslulou sbírkou růží, kterou s vášní pěstovala a rozšiřovala. I po rozvodu si s Napoleonem dopisovali a zůstali v přátelském vztahu. Když byl Napoleon nucen abdikovat v roce 1814, jedním z jeho prvních přání bylo navštívit Josefínu v Malmaisonu. To se mu však již nepodařilo. Josefína de Beauharnais zemřela 29. května 1814 ve věku 50 let na záškrt, který se rozvinul po procházce v chladném a deštivém počasí se carem Alexandrem I. Její smrt Napoleon, který byl v té době ve vyhnanství na Elbě, hluboce oplakal. Později prohlásil, že Josefína byla jedinou ženou, kterou skutečně miloval. Její odkaz žije dál nejen v historii, ale také v zahradách po celém světě, zdobených růžemi, které tak milovala.
