Josef Dvořák a StB: tajemství krycího jména „Komik“
Případ Josefa Dvořáka a jeho vztahu k Státní bezpečnosti (StB) patří k těm nejdiskutovanějším a nejkontroverznějším v novodobých dějinách českého divadla. Dvořák, oblíbený herec a později významná postava Divadla Semafor, byl v archivech StB veden pod krycím jménem „Komik“. Toto krycí jméno samo o sobě naznačuje jeho profesní zaměření, ale zároveň skrývá temnější stránku jeho angažmá, která se týkala spolupráce s komunistickou tajnou policií. Záznamy StB odhalují, že Dvořák nebyl pouhým pasivním spolupracovníkem, ale aktivně poskytoval informace, které mohly mít dalekosáhlé dopady na jeho kolegy a na samotné divadlo. Jeho role jako „Komika“ tak nabývá mnohem vážnějšího rozměru, když se zkoumají konkrétní informace, které předával, a jejich důsledky.
Setkání s StB: kolikrát a co Dvořák hlásil?
Podle dostupných archivních materiálů StB se Josef Dvořák s příslušníky této složky setkal celkem jedenáctkrát v období mezi lety 1979 a 1981. Tato frekvence naznačuje systematický kontakt a zřejmě i určitou míru ochoty ze strany herce sdílet informace. StB aktivně využívala Dvořákovy postřehy a informace, zejména ve svazku vedeném proti jeho dlouholetému kolegovi a šéfovi Jiřímu Suchému. Dvořák ve svých hlášeních popisoval Jiřího Suchého velmi kriticky, označoval ho za sobce, podrazáka a dokonce i vyděrače. Tyto osobní charakteristiky, jakkoli mohou být subjektivní, byly pro StB cenným nástrojem k pochopení dynamiky a rozporů uvnitř Divadla Semafor. Dvořák také StB informoval o konkrétních událostech, například o připravovaném představení k dvacátému výročí divadla, a dokonce předal tajné policii „protistátní“ časopis Spektrum. Kromě toho se jeho hlášení týkala i osobních záležitostí jiných známých osobností, jako byla režisérka Věra Chytilová a kameraman Jaroslav Kučera.
Donášení na Jiřího Suchého: obvinění a jeho slova
Jedním z nejzávažnějších obvinění proti Josefu Dvořákovi je jeho donášení na Jiřího Suchého. Dvořák ve svých hlášeních pro StB vykresloval Suchého v tom nejhorším světle, obviňoval ho z egoismu, podrazů a vydírání. Tyto informace byly pro StB klíčové při formování jejího pohledu na vedení divadla a na uměleckou politiku Semaforu. Dvořák například policii oznámil, že Jiří Suchý rozhlašoval, že jeho hra má protisocialistický obsah, což bylo pro tehdejší režim velmi citlivé téma. Jiří Suchý na obvinění z kontaktů s StB či na Dvořákovy informace reagoval odmítavě. Tvrdil, že má čisté svědomí a že o žádných schůzkách Dvořáka s StB nevěděl. Nicméně, později připustil, že o některých schůzkách Dvořáka s plukovníkem Trojanem věděl. Suchý také označil Dvořáka za „jednoduchej kluk“, který mohl snadno podlehnout tlaku StB a nevědomky tak spolupracovat.
Dopady na Divadlo Semafor a Jiřího Suchého
Vztah Josefa Dvořáka k StB a jeho následné hlášení měly znatelný vliv na atmosféru v Divadle Semafor a na pozici jeho zakladatele, Jiřího Suchého. Tyto události přispěly k napětí a rozporům uvnitř divadla a v konečném důsledku mohly ovlivnit i další vývoj kariéry obou umělců.
Spor s Jiřím Suchým: rivalita a zmenšování prostoru
Vztah mezi Josefem Dvořákem a Jiřím Suchým byl v průběhu let komplexní a plný zvratů. Z dřívějších kolegů a spolupracovníků se postupně stali rivalové, což se projevilo i v rámci Divadla Semafor. Jiří Suchý otevřeně hovořil o tom, že Dvořákova skupina měla za úkol zmenšit mu prostor v divadle. Tato rivalita mohla být umocněna i tlakem ze strany StB, která se snažila divadlo ovlivňovat a destabilizovat. Dvořákova rostoucí popularita a ambice pravděpodobně vedly k napětí s vedením divadla, které se snažilo udržet kontrolu nad uměleckým směřováním. StB tyto vnitřní spory a napětí využívala ve svůj prospěch, aby oslabila nezávislost divadla a jeho uměleckou svobodu.
Jak Jiří Suchý vnímal Dvořáka a tlak StB
Jiří Suchý vnímal Josefa Dvořáka jako talentovaného umělce, ale zároveň jako „jednoduchého kluka“, který mohl snadno podlehnout tlaku. Tato charakteristika naznačuje, že Suchý možná tušil, že Dvořák by mohl být náchylný k manipulaci, ať už ze strany StB, nebo v rámci vnitrodivadelních sporů. Suchý byl si vědom toho, že Dvořák měl kontakty s StB, včetně schůzek s plukovníkem Trojanem. Ačkoli Suchý sám popíral jakékoli kontakty s StB a zdůrazňoval své čisté svědomí, vnímal narůstající tlak, který mohl být částečně způsoben i Dvořákovou aktivitou. Tato situace pro něj byla o to bolestnější, že se týkala jeho vlastního divadla a jeho blízkých spolupracovníků.
Josef Dvořák: život, kariéra a podezření z kolaborace
Život a kariéra Josefa Dvořáka jsou neodmyslitelně spjaty s Divadlem Semafor a s obdobím normalizace v Československu. Jeho jméno se však objevuje i v souvislosti s StB, což vrhá stín na jeho profesní dráhu a vyvolává otázky o míře jeho spolupráce s režimem.
Oficiální záznamy StB: Josef Dvořák jako agent Komik
Oficiální záznamy Státní bezpečnosti jasně uvádějí Josefa Dvořáka jako agenta s krycím jménem „Komik“ a evidenčním číslem 31 014. Tato skutečnost byla po revoluci potvrzena v archivech a stala se předmětem veřejné debaty. Dvořák se v letech 1979 až 1981 jedenáctkrát setkal s příslušníky StB a poskytoval jim informace, které StB aktivně využívala. Tyto informace se týkaly nejen jeho kolegů, jako byl Jiří Suchý, ale i jiných osobností kulturního života. Jeho role jako „Komika“ byla pro StB důležitá, neboť mu umožňovala získávat citlivé údaje o prostředí divadla a jeho protagonistech.
Popírání spolupráce vs. přiznání rozhovorů
Josef Dvořák dlouhodobě popíral vědomou spolupráci s StB. Tvrdil, že s příslušníky tajné policie mluvil, ale nevěděl, o koho jde, a že si neuvědomoval, že by mu tím způsobem vědomě donášel. Tato tvrzení se však značně rozcházejí s archivními záznamy, které naznačují systematické a opakované kontakty. Dvořák připustil, že s nimi mluvil, ale zdůrazňoval, že nevěděl, že jde o StB. Tato nejednoznačnost v jeho vyjádřeních vyvolávala pochybnosti a vedla k dalším spekulacím o jeho skutečné roli. Dvořák zvažoval právní kroky k očištění své pověsti, což svědčí o tom, jak vážně bral tato obvinění.
Po revoluci: vyhazov ze Semaforu a vlastní divadlo
Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se situace Josefa Dvořáka dramaticky změnila. V roce 1990 byl propuštěn ze Divadla Semafor, spolu s dalšími umělci, jako byli Miloslav Šimek a Jiří Krampol. Toto propuštění bylo pravděpodobně důsledkem jeho minulosti spojené se StB a narůstajícího tlaku veřejnosti a vedení divadla. Následně Josef Dvořák založil vlastní divadlo, kde mohl nadále uplatňovat svůj umělecký talent a budovat si vlastní uměleckou dráhu mimo kontroverzní prostředí Semaforu. Jeho cesta po revoluci tak byla cestou k hledání nové identity a k pokusu o rehabilitaci po letech, kdy jeho jméno bylo spojováno s kontroverzními aktivitami.
Odkazy a další informace
Pro hlubší pochopení případu Josefa Dvořáka a jeho vztahu k StB a Divadlu Semafor je možné prozkoumat další zdroje. Archivní dokumenty StB, dostupné ve fondech Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunistického režimu, poskytují detailní vhled do jeho činnosti. Rozhovory s Jiřím Suchým a dalšími pamětníky té doby nabízejí subjektivní pohledy a vzpomínky na tehdejší atmosféru. Vědecké studie a publicistické články se zabývají širšími souvislostmi kolaborace umělců s komunistickým režimem a dopady těchto aktivit na českou kulturu. Mezi další relevantní informace patří také životopisná data Josefa Dvořáka, jeho filmografie, diskografie a divadelní role, které mohou pomoci pochopit jeho profesní dráhu a postavení v uměleckém světě.
Napsat komentář